Proč miminka pláčou a jak na jejich pláč reagovat

Petra Pomajbíková

Miminka pláčou jednoduše proto, že s námi zatím neumí jinak komunikovat. Neumí nám říct: „Mami, mám hlad. Je mi teplo. Už se mi na těch zádech opravdu nelíbí. Potřebuju přebalit. Chci pochovat, je mi smutno. Jsem unavané“.

Určitě to není proto, že by nás chtěla manipulovat, týrat nebo nám to rodičovství pořádně osolit 🙂

Dvě hlavní příčiny pláče:

  1. upozornění na nepohodlí -> mám hlad, potřebuji přebalit, pochovat, změnit polohu, je mi smutno …
  2. uvolnění stresu – pro miminka je pláč důležitým mechanizmem k uvolnění stresu, k vyplavení stresového hormonu kortizolu

Možná vás napadá, co může malá miminka stresovat, že mají potřebu plakat. Samozřejmě, že důvody jsou úplně jiné, než u nás dospělých a my se na ně teď podíváme.

Co stresuje miminka:

  • velký stres maminky v období těhotenství – ukázalo se, že pláčou více ta miminka, jejichž maminky prožívaly veliký stres v těhotenství z důvodů existenčních, zdravotních případně ze ztráty třeba někoho blízkého v rodině
  • porod, který sám o sobě může být pro dítě bolestným, matoucím a strach-nahánějícím zážitkem, hlavní příčinou porodního traumatu býva:
    • porod pod vlivem léku
    • použitích porodnických kleští
    • porod císařským řezem
    • nedostatek kyslíku nebo příliš dlouho trvající porod
    • po porodu může novorozence vystrašit nebo zmást chlad, světlo, rychlé zacházení, hlasité zvuky nebo oddělení od matky

Vůbec teď nechci hodnotit průběh porodu a co se děje po něm, jen bych chtěla, abychom si uvědomili, že tyto lékařské zásahy mohou mít emoční dopad na miminko a rozpoznali v nich možnou příčinu pozdějšího pláče.
Miminka vystresovaná porodem jsou často napjatá a podrážděná. Je to pravděpodobně kvůli vysokým hladinám stresových hormonů, kterým je dítě zaplaveno. A tyto stresové hormony brzdí trávící soustavu u miminka. Děti tak mohou po krmení zažívat nepříjemné pocity a jsme trochu u teorie o kolice. Příčina zažívacích potíží nemusí nutně být kvůli nedovyvinuté trávící soustavě, ale ve stresové reakci miminka.

Pokud byl průběh porodu traumatizující, může mít miminko potřebu plakat asi hodinku denně po dobu několika měsíců, než se s porodním stresem dokonale vyrovná.

  • nenaplněné potřeby – především potřeba doteku a chování v náručí
    • potřeba dotýkati se a být dotýkán je vrozenou lidskou potřebou
    • trvá min. 9 měsíců po narození
    • dotek seznamujeme dítě s hranicemi jeho těla, je pro něj pocit bezpečí, přijetí, lásky
    • je prokázáno, že děti, které jsou nošené a chované, tak lépe prospívají
    • opravdu lákám maminky, aby v šestinedělí pokládaly děti na hrudník, ideálně kontakt kůže na kůži
    • hrudník je po narození pro dítě jediným známým místem
    • za hodinu kontaktu kůže na kůži nejenže mamince stoupá hladina oxitocinu, ale u dítěte klesá hladina kortizolu
    • čím více jsou miminka chována v náručí, tím méně pláčou
  • zahlcení podměty
    • děti po narození nemají ještě plně vyvinutou nervovou soustavu a zahlcení přiliš mnoho informacemi najednou představuje pro miminko další zdroj stresu
    • záplava zvuků – od ostatních členů rodiny, televize, počítač, telefony, vjemy
    • lidmi – návštěva a chování z náruče do náruče
  • vývojové frustrace
    • tzn., že můžete u dítěte vnímat okamžiky neklidu či mrzutosti před ovládnutím nové dovednosti
    • např. když je dítko motivované a chce uchopit předmět, ale ještě to nezvládne
    • nebo už je otočené na bříšku a vidí hračku, kterou by moc chtělo a ještě neumí lézt a neumí se pro dostat
    • je tedy možné, že pokud vaše dítko začalo plakat více než obvykle, děje se to proto, že se vypořádává s vývojovou frustrací a tady doporučuji pozorně se dívat, aby vám nová dovednost neunikla
  • fyzická bolest
    • patří mezi nejsrozumitelnější příčiny dětského stresu a potřeby plakat
    • pokaždé, když dítě usedavě pláče, je potřeba zjistit, zda nemá nějaké bolesti
    • bylo zjištěno, že děti mají vyšší hladiny kortizolu po očkování či operacích
    • patří k tomu i boule a modřiny, než se děťátko naučí lézt a chodit
    • případně nějaké zranění
    • tady určitě platí jednak, že dítěti poskytneme ošetření a dáme mu možnost se podle potřeby vyplakat
  • zážitky nahánějící strach
    • polekání
    • příliš prudké zacházení
    • Mourův reflex, který miminko rozpláče sám o sobě, dítě se této reakce lekne
    • miminko vyleká i situace, kdy je separováno od primární pečovatelské osoby
    • miminka jsou velice citlivá k náladě lidí okolo sebe, jsou-li rodiče netrpělivý, vystresovaní, rozzlobení, v depresi – miminka začnou pociťovat strach a zmatek

Co dělat když miminka pláčou

Pokud by vám dělal pláč vašeho dítěte starosti nebo byste domnívali, že miminko pláče, protože ho něco bolí nebo je nemocné, tak určitě navštivte pediatra.

  1. plačící miminka by neměla zůstat nikdy o samotě
    • možná se setkáte s názorem, nechovej si ho, nechovej si ji → ROZMAZLÍŠ SI JI, tak to bych ráda vyvrátila → děti do 3. měsíce věku nemají rozumový vývoj na takové úrovni, aby chápaly příčiny a následky, tzn., že si zatím nejsou schopné uvědomit
    • pokud dítě pláče osamotě, tak se cítí opuštěně, vyděšeně, zmateně a bezmocně a vlastně si nenavykne okolí a světu důvěřovat, což je pro optimální citový vývoj zcela zásadní
  2. vždy zvedneme a pochováme, abychom se ujistili, že nemá hlad, není mu zima, nic ho nebolí, že nepláče jen z potřeby kontaktu a pokud jsou jeho potřeby naplněny, neměli bychom se snažit pláč potlačit
  3. nepotlačujeme pláč, ale věnujeme dítěti pozornost a jeho pláč přijímáme
  4. nesnažíme se odvést pozornost miminka od pláče k něčemu jinému – tím akorát oddálíme potřebu pláče na později – potřeba pláče nezmizí spolu s rozptýlením

Jak reagovat na pláč miminka

  1. Vezměte miminko do náruče, pohodlně se posaďte a dívejte se mu do obličeje. Pokud má dítě otevřené oči, dívejte se mu do očí. VNÍMEJTE JEHO ENERGII A ŽIVOTNÍ SÍLU.
  2. Zhluboka dýchejte a pokuste uvolnit. VNÍMEJTE LÁSKU, kterou k miminku pociťujete.
  3. MLUVTE s miminkem. Řekněte mu: „Poslouchám tě, se mnou jsi ve bezpečí, zůstanu tu s tebe, klidně plač“. „Vím, že jsme dnes měli náročný den.“
  4. VNÍMEJTE i své pocity a pokud se vám chce plakat, tak jen do toho.
  5. Může se stát, že se dítě od vás bude odtahovat, tak mu řekněte, že jste tu, aby si s vámi připadalo v bezpečí, můžete ho hladit a dát najevo fyzickou přítomnost.
  6. Buďte s miminkem, chovejte jej, dokud nepřestane plakat.

Někdy se my rodiče můžeme cítit pláčem dítěte odmítnuti, ale opak je pravdou, dítě nás pláčem neodmítá, ale naopak nám dává najevo, že je u nás dostatečně v bezpečí a může projevit své pocity.

Přidám ještě závěrečné shrnutí, při pláči dítě potřebuje:

  1. fyzický kontakt
  2. oční kontakt
  3. slovní povzbuzení
  4. ochotného posluchače
Petra Pomajbíková
Komentáře