Proč miminka pláčou a jak na jejich pláč reagovat

Miminka pláčou jednoduše proto, že s námi zatím neumí jinak komunikovat. Neumí nám říct: „Mami, mám hlad. Je mi teplo. Už se mi na těch zádech opravdu nelíbí. Potřebuju přebalit. Chci pochovat, je mi smutno. Jsem unavené“.

Určitě to není proto, že by námi chtělo manipulovat, týrat nás nebo nám to rodičovství pořádně osolit 🙂

Dvě hlavní příčiny pláče jsou:

1. upozornění na nepohodlí – mám hlad, potřebuji přebalit, pochovat, změnit polohu, je mi smutno…
   
2. uvolnění stresu – pro miminka je pláč důležitým mechanizmem k uvolnění stresu, k vyplavení stresového hormonu kortizolu

Možná vás napadá, co může malá miminka stresovat, že mají potřebu plakat. Samozřejmě, že důvody jsou úplně jiné než u nás dospělých. Teď se na ně teď podíváme.

Co stresuje miminka:

• velký stres maminky v období těhotenství – ukázalo se, že více pláčou ta miminka, jejichž maminky prožívaly veliký stres v těhotenství z důvodů existenčních či, zdravotních, případně ze ztráty někoho blízkého v „rodině“

• porod, který sám o sobě může být pro dítě bolestným, matoucím a strach-nahánějícím zážitkem, hlavní příčinou porodního traumatu bývá:
  • porod pod vlivem léků,
  • použitích porodnických kleští,
  • porod císařským řezem,
  • nedostatek kyslíku nebo příliš dlouho trvající porod,
  • po porodu může novorozence vystrašit nebo zmást chlad, světlo, rychlé zacházení, hlasité zvuky nebo oddělení od matky.

Vůbec nechci hodnotit lékařské zásahy v průběhu porodu a po něm. Jen bych si přála, abychom si uvědomili, že mohou mít emoční dopad na miminko, a rozpoznali v nich možnou příčinu pozdějšího pláče.
Miminka vystresovaná porodem jsou často napjatá a podrážděná. Je to pravděpodobně kvůli vysokým hladinám stresových hormonů, kterými je dítě zaplaveno. Tyto stresové hormony brzdí trávící soustavu miminka, které tak může po krmení zažívat nepříjemné pocity. A jsme trochu u teorie o kolice. Příčina zažívacích potíží nemusí nutně být kvůli nedovyvinuté trávící soustavě, ale ve stresové reakci miminka.

Pokud byl průběh porodu traumatizující, může mít miminko potřebu plakat asi hodinku denně po dobu několika měsíců, než se s porodním stresem dokonale vyrovná.

• nenaplněné potřeby – především potřeba doteku a chování v „náručí“
  • potřeba dotýkati se a být dotýkán je vrozenou lidskou potřebou,
  • trvá minimálně 9 měsíců po narození,
  • dotek seznamujeme dítě s hranicemi jeho těla, je pro něj pocit bezpečí, přijetí, lásky,
  • je prokázáno, že děti, které jsou nošené a chované, lépe prospívají,
  • opravdu lákám maminky, aby v šestinedělí pokládaly děti na hrudník, ideálně kontakt kůže na kůži,
  • hrudník je po narození pro dítě jediným známým místem,
  • za hodinu kontaktu kůže na kůži nejenže mamince stoupá hladina oxitocinu, ale u dítěte klesá hladina kortizolu,
  • čím více jsou miminka chována v náručí, tím méně pláčou.

• zahlcení podněty
  • děti po narození nemají ještě plně vyvinutou nervovou soustavu a zahlcení příliš mnoha informacemi najednou představuje pro miminko další zdroj stresu,
  • záplava zvuků – od ostatních členů rodiny, televize, počítač, telefony, vjemy,
  • lidmi – návštěva a přebírání z náruče do náruče.

• vývojové frustrace
  • tzn., že můžete u dítěte vnímat okamžiky neklidu či mrzutosti před ovládnutím nové dovednosti,
  • např. když je dítko motivované a chce uchopit předmět, ale ještě to nezvládne,
  • nebo už je otočené na bříšku a vidí hračku, kterou by moc chtělo a ještě neumí lézt a neumí se pro ni dostat,
  • je tedy možné, že pokud vaše dítko začalo plakat více než obvykle, děje se to proto, že se vypořádává s vývojovou frustrací. Doporučuji pozorně se dívat, aby vám nová dovednost neunikla.

• fyzická bolest
  • patří mezi nejsrozumitelnější příčiny dětského stresu a potřeby plakat,
  • pokaždé, když dítě usedavě pláče, je potřeba zjistit, zda nemá nějaké bolesti,
  • bylo zjištěno, že děti mají vyšší hladiny kortizolu po očkování či operacích,
  • patří k tomu i boule a modřiny, než se děťátko naučí lézt a chodit,
  • případně nějaké zranění,
  • tady určitě platí jednak, že dítěti poskytneme ošetření a dáme mu možnost se podle potřeby vyplakat.

• zážitky nahánějící strach
  • polekání,
  • příliš prudké zacházení,
  • Mourův reflex, který miminko rozpláče sám o sobě, dítě se této reakce lekne,
  • miminko vyleká i situace, kdy je separováno od primární pečovatelské osoby,
  • miminka jsou velice citlivá k náladě lidí okolo sebe, jsou-li rodiče netrpělivý, vystresovaní, rozzlobení nebo v „depresi“, miminka začnou pociťovat strach a zmatek.

Co dělat, když miminka pláčou

Pokud vám dělá pláč vašeho dítěte starosti nebo si myslíte, že miminko pláče, protože ho něco bolí nebo je nemocné, navštivte pediatra.

1. plačící miminka by neměla zůstat nikdy o samotě
   • možná se setkáte s „názorem“ „nechovej si ho, nechovej si ji → ROZMAZLÍŠ SI JI“. Tak to bych ráda vyvrátila → děti do 3. měsíce věku nemají rozumový vývoj na takové úrovni, aby chápaly příčiny a následky, tzn., že si zatím nejsou schopné uvědomit, že by pláčem vyvolaly nějakou vaši reakci.
   • Pokud dítě pláče o samotě, cítí se opuštěně, vyděšeně, zmateně a bezmocně a vlastně si nenavykne okolí a světu důvěřovat. To je pro optimální citový vývoj zcela zásadní nedostatek.
     
2. miminko vždy zvedneme a pochováme, abychom se ujistili, že nemá hlad, není mu zima, nic ho nebolí, že nepláče jen z potřeby kontaktu a pokud jsou jeho potřeby naplněny, neměli bychom se snažit pláč potlačit
   
3. nepotlačujeme pláč, ale věnujeme dítěti pozornost a jeho pláč přijímáme
   
4. nesnažíme se odvést pozornost miminka od pláče k něčemu jinému – tím akorát oddálíme potřebu pláče na později – potřeba pláče nezmizí spolu s rozptýlením

Jak reagovat na pláč miminka

1. Vezměte miminko do náruče, pohodlně se posaďte a dívejte se mu do obličeje. Pokud má dítě otevřené oči, dívejte se mu do očí. VNÍMEJTE JEHO ENERGII A ŽIVOTNÍ SÍLU.
   
2. Zhluboka dýchejte a pokuste se uvolnit. VNÍMEJTE LÁSKU, kterou k miminku pociťujete.
   
3. MLUVTE s miminkem. Řekněte mu: „Poslouchám tě, se mnou jsi v bezpečí, zůstanu tu s tebou, klidně plač“. „Vím, že jsme dnes měli náročný den.“
   
4. VNÍMEJTE i své pocity a pokud se vám chce plakat, tak jen do toho.
   
5. Může se stát, že se od vás dítě bude odtahovat. Řekněte, že jste tu, aby si s vámi připadalo v bezpečí, můžete ho hladit a dát najevo fyzickou přítomnost.
   
6. Buďte s miminkem, chovejte jej, dokud nepřestane plakat.

Někdy se my rodiče můžeme cítit pláčem dítěte odmítnuti, ale opak je pravdou. Dítě dává pláčem najevo, že je u nás dostatečně v bezpečí a může projevit své pocity.

Přidám ještě závěrečné shrnutí. Při pláči dítě potřebuje:

1. fyzický kontakt
2. oční kontakt
3. slovní povzbuzení
4. ochotného posluchače